Bombina orientalis

Obsah:
Základní údaje
Popis
Potrava
Chov
Odchov
Zimování (hybernace)
Zajímavosti
Použité zdroje

Základní údaje

Český název: Kuňka východní

Anglický název:

Latinský název: Bombina orientalis

Čeleď : Bombinatoridae (kuňkovité

Původ : Čína, Korea, východní Rusko

Cena na trhu : 150,- až 500,- Kč

Popis

Kuňka východní je fyzicky i svým zbarvením podobná našim domácím druhům kuněk. Její zbarvení je velmi variabilní, neexistují dva jedinci, kteří by měli stejné zbarvení, stejné skvrny jak na spodní, tak i na horní části těla.

O zbarvení žáby rozhoduje mnoho faktorů, jako je kvalita vody, prostředí, osvětlení a přijímaná potrava. Kuňky ve volné přírodě bývají zbarveny do zelených odstínů s jasně oranžovým až červeným břichem v kombinaci s černou barvou. Kuňky odchované v zajetí bývají zbarveny do hnědých odstínů s vybledle oranžovým až žlutavým břichem v kombinaci s černou barvou. Za pozornost stojí uměle vyšlechtěné modré zbarvení kuněk. V ČR se tak stalo již před 30 roky zejména zásluhou pana Miroslava Koukala.

Tělo kuněk nebývá příliš robustní, dosahují délky maximálně 6 cm. Samičky bývají více rozložité a tlustší. Samci mají silné přední končetiny, které slouží k uchopení a pevnému stisknutí samice v bocích. Po těle mají bradavičnatou pokožku, jednotlivé bradavičky jsou patrné zejména tím, že ty veliké jsou vždy černé. Ze svých vývodů na bradavicích vylučují jedovatý sekret, který zároveň ochraňuje pokožku před vyschnutím. Zornička žabek má tvar srdce.

Potrava

Vhodná potrava pro pulce - vodní plankton, vodní korýši (buchanky, perloočky, komáří larvy) vločkové krmivo pro akvarijní ryby, zelené řasy, špenát, sušené kopřivy, uhynulé rybky, případně jiní pulci (kanibalismus)
vhodná potrava pro dospělé jedince - plži, mlži, kroužkovci, hmyz (mouchy, larvy potemníků, cvrčci, švábi, saranče, stonožky)

Vitamíny : Roboran H, Vitamix Rep, multivitamín Turtle vit, Reptivite, vápník

Chov

Žabky je dobré chovat v skupince čítající 10 až 20 jedinců. Uvádí se, že je lepší chovat více samců než samiček. I ve volné přírodě žabky tvoří jakési společenství okolo tůní. Samci si obvykle v okolí tůní vyhledají vyvýšené místo, které v noci a během šera značkují svým kvákáním. Přes den jsou žabky buď zalezlé v úkrytech, nebo se zdržují v okolí tůní, například se srocují do skupinek na stabilním podkladu na vodní hladině. V případě nebezpečí z takového podkladu velmi rychle uniknou do vodního prostředí. Během chovu by měl terarista dodržovat určité zásady týkající se hygieny zvířete. Zvířata by neměla být překrmována (někde jsem četl, že až 70% pokusů o zachycení kořisti nebývá úspěšné), ale ani na druhou stranu by nemělo docházet k příliš dlouhým intervalům v krmení. Při lovu žabky reagují na pohyb, ale lze je naučit přijímat potravu i z pinzety, což je vhodné zejména pokud potřebujeme podat léky nebo vitamíny. Potrava by měla být různorodá, vždy takové velikosti, aby ji žabky dokázaly bez obtíží pozřít a nehrozilo u nich poranění. Prostředí, ve kterém žabky chováte, by mělo být úměrné počtu jedinců. Vhodné je akvaterárium, ve kterém je převaha dna, vyplněného štěrkem, vyjmutelná miska na potravu a miska s vodou. Přičemž do misek by měl být snadný vstup a též vylézt z misky by žabkám nemělo činit potíže. Zbytky potravy a výkaly průběžně odstraňte. Teplota terária postačí běžná pokojová v rozmezí 18°C až 25°C. Běžně by ale neměla přesahovat 30°C a na terárium by nemělo dopadat přímé sluneční světlo, ale ani by neměly být v úplné tmě, aby se žabkám tvořilo dostatečné množství vitamínů. Jelikož žabky vylučují jedovatý kožní sekret, doporučuje se 1 x za měsíc pečlivě vyčistit nádržku s vodou.

Odchov

Žabky, které prošly hybernací a jsou již pohlavně dospělé, začnou během krátké chvíle po hybernaci projevovat zájem o rozmnožování. Samci si vyhlídnou nádržku v jejímž okolí se zdržují a vydávají kuňkavé zvuky, které připomínají štěkání psů. Vhodné je mít několik samců, kteří se vzájemně v kvákání hecují. Samičky připravené ke kladení vajíček vyhledají též tůňky a ve vodě čekají, až je samečci uchopí svými předními končetinami v bocích. Čím více se samička chce vymanit se sevření, tím více ji samec svírá a při prudkém pohybu samičky opět kváká. Pokud je samice v klidu, předává jí vibrační impulzy pomocí vlastního hrdla na tlamce a také tím, že střídavě povoluje a posléze opět tiskne boky samice. V takovémto svatebním spojení pak samice při raním rozbřesku vypouštějí vajíčka, které samec ihned oplodňuje. Vajíčka jsou rosolovitá, chráněna slizovitým obalem. Uvnitř vajíčka lze pozorovat tmavší část a světlejší. Tmavší část má do 24 hodin schopnost natočit se proti slunečnímu záření a chránit tak světlejší část před škodlivým UV zářením. Vývoj je poměrně rychlý, je to dáno tím, že pulci nemají příliš času na svůj vývoj. Nejen, že jejich vývoj ve volné přírodě ohrožují predátoři, ale též i vysychání tůní, nedostatek potravy a v neposlední řadě změna teplot. Už po třech dnech je ve vajíčku znatelný pohyb zárodků, za další den až dva dojde k vykulení pulců. Ti ihned po rozplavání přijímají potravu a do vody vylučují hormony, které ostatním pulcům zabraňují ve vývoji. Zhruba po 20 dnech, kdy žabky měří kolem 3 cm, se jim začnou formovat zadní končetiny, jakmile je vývoj zadních končetin dokončen (asi po 10 dnech), začnou se žabkám formovat i přední končetiny. Velikost pulce je v tu dobu kolem 3,5 až 4 cm. Po dokončení vývoje předních končetin žabky přestávají žrát a dochází u nich k metamorfóze (přeměna pulce v dospělého jedince). Během této v těle žab dochází k bouřlivým procesům, zejména dochází ke změně v trávicím traktu, formuje se tvar hlavy a zakrňuje ocas. Po ukončení metamorfózy měří žabky 1,5 až 2 cm, opouštějí vodní prostředí a žijí životem predátorů. Po ukončení metamorfózy mají žabky šedavé zbarvení s černými skvrnami, břišní část je šedivo bílá s černým mramorováním. Zbarvení dospělých jedinců dosáhnou po několika týdnech.

Zimování (hybernace)

Pro správný chov a odchov je dobré žabky alespoň po dobu dvou měsíců zazimovat. K zimování nikdy nedáváme nemocné jedince, slabé nebo příliš mladé či přestárlé. Vhodné je zimovat v období září - listopad nebo únor - duben. Před samotným začátkem zimování je vhodné žabky alespoň měsíc předem vydatně krmit, aby si vytvořily dostatek zásob. Po této době je necháme přibližně 14 dní hladovět. Tento půst v jejich těle nastartuje biologické pochody potřebné pro správnou hybernaci a navíc se během této doby dostatečně vyprázdní. Pro správnou hybernaci je dobré vybrat vlhčí, zastíněný prostor se stálou nižší teplotou, která by se měla pohybovat v rozmezí 2°C až 10°C. Ideálním prostředím jsou vlhké sklepy rodinných domků. Žáby připravené k zimování umístíme do uzavíratelné krabičky s průduchy. Vhodné je do připravené nádoby dát hrabanku, na kterou umístíme podtácek od kytek (dnem vzhůru) nebo zakroucenou kůrou ovocných dřevin. Vše pak přikryjeme suchým listím. Hrabanka by neměla být ani příliš mokrá, ani příliš vysušená. Je dobré pozvolna snižovat teplotu a intenzitu osvětlení až na podmínky, jaké budou panovat v místnosti určené k přezimování žabek. Zazimované žabky pravidelně vizuálně kontrolujte (přibližně jednou za týden), zda mají teplotu a pokožku dostatečně vlhkou, zda nedošlo k rozšíření plísně v nádobě. Správně zazimované žabky ve stavu hybernace by měly být strnulé, netečné k potravě. Po ukončení hybernace je důležité opět žabkám pozvolna zvyšovat teplotu, přemístit je do nového prostředí s dostatkem čerstvé a pestré potravy a s možnosti nakladení snůšky do vodního prostředí.

Zajímavosti

U kuněk byla pozorována jedna velmi zajímavá skutečnost. Pokud se mladé žabky chovaly v prvních 4 až 6 měsících ve tmavém prostředí, jejich pokožka byla hnědé barvy a tuto barvu si již udržely do dospělosti. Pokud naopak byly žabky chovány ve světlém prostředí, jejich pokožka byla zelené barvy, kterou si opět dokázaly udržet i v dospělosti. Díky tomuto překvapivému zjištění se vysvětlilo, proč žáby z importu bývají zelené, kdežto žabky odchované teraristy měly zbarvení hnědé.

Při polykání potravy žabky dokáží zatáhnout oči do hlavy. Tímto způsobem si pomáhají zvýšit tlak v tlamce a snadněji tím posouvají i kluzkou a slizem obalenou potravu do svých útrob.

Pokud se kuňka cítí ohrožená, využije zastrašovací manévr, při kterém se převrátí celá na záda a v jakémsi opistotonusu, který je způsoben křečí svalů, ukáže své výhružné zbarvení břišní strany (červeno - černé), které má útočníka informovat o jedovatosti kořisti.

Někdy se během rozmnožování stává, že několik samců najednou se snaží z nedostatku samic oplodnit jednu samičku, kolem které utvoří jakýsi bal. Samice, která je takto uvězněna ve středu klubka samců se pak nemůže dostat k vodní hladině, aby se mohla nadechnout a utopí se.

Použité zdroje

Vávra, J. Modré kuňky nejsou fantas ale skutečnost. [online]. [cit. 2009-09-30]. Dostupné z WWW: <http://www.ifauna.cz/rubriky/mdiskuse/show.php?tema=292469&r=3&m=8&page=1>.
Poláček J. Chov Bombiny orientalis ad. [online]. [cit. 2009-09-30]. Dostupné z WWW: <http://www.bombina.estranky.cz/stranka/prvni>.
BRUINS, E. Encyklpedie teraristika, 2. vyd., Rebo Production, 2008. 317 s. ISBN 80-7234-477-3.

vyšlechtěná modrá forma páření samec z importu